Slunéčko zašlo …
Nězachoď slunečko – tímto přáním začíná nádherné stejnojmenné album, které jsem od autorky před několika lety dostal dárkem a které jsem si od té doby mnohokrát s velkou radostí poslechl. Naposledy dnes, ale tentokrát v hlubokém smutku. Jako blesk z čistého nebe mne zasáhla zpráva z nejhroznějších – má dobrá kamarádka, obdivovaná houslistka a zpěvačka Jitka náhle odešla. Rozum se tomu vzpírá uvěřit a tuto informaci přijmout jako nezvratný fakt. V Jitce jsem před několika lety našel osobnost, na kterou jsem dlouho čekal a do té doby marně hledal, někoho, kdo naprosto přirozeně dokázal spojovat odkaz lidové písně v tom nejčistším smyslu slova s moderními technologiemi, ryzí muzikantství se současnými trendy a v neposlední řadě získávat pro lidové písně mládež.
Jitka dokázala už jenom svou přítomností rozzářit prostor a čas, kamkoli vstoupila – u nás ve škole, v sále knihovny, večery na Letní dílně hudební výchovy v Mělníku … A když začala zpívat a hrát a přímo před zraky a slechy nevěřícně zírajících posluchačů se „klonovala“ prostřednictvím looperu, byl jsem vždy nikoli v sedmém, ale osmém nebi. Po vystoupení většinou následovalo spontánní muzicírování a Jitka dokazovala, že je živlem hudebně nezkrotným.
Nemá smyslu zde vypočítávat ocenění, která získala, ona vlastně sama byla takovým Andělem. S Jitkou odchází vynikající hudebnice, nadžánrová vizionářka a – především – nádherný člověk, dívka, která mnohým z nás zkrášlila svět. Naše plánovaná spolupráce, která měla vyústit spojením s Českou filharmonií v Rudolfinu někdy v roce 2022, už je pouhým nesplněným přáním …
Kdykoli to bylo na koncertu nebo vystoupení možné, zahrála mi Jitka písničku Bílovští pacholci, tu už si nikdy neposlechnu bez slzí:
Bílovští pacholci na robotu jeli, naprostřed dědiny děvčátko přejeli.
Tá jeho maměnka velice plakala, že už to pěkňučké děvčátko pozbyla.
A ten její galán na samém konci stál, bílučkým šátečkem oči si utíral …
Slunéčko nám zašlo, ale Jitčina hudba tu s námi bude stále v nahrávkách a nepochybuji, že i v hudbě jejích kolegů a spoluhráčů. Kdyby tomu tak nebylo, byl by svět o moc chudší.
V hlubokém smutku
Honzi (jak mi Jitka říkávala) Prchal
V Liberci, 28. října 2019
