Zcela jistě nejsem sám, koho jako blesk z čistého nebe zasáhla zpráva, že Rafaela Drgáčová již mezi námi není. V posledním týdnu jsme spolu dvakrát telefonicky hovořili a i když jsem znal její momentální zdravotní stav, nepochyboval jsem o tom, že tuto situaci tato malá velká žena zvládne, stejně jako zvládala všechny nástrahy, které jí život postavil do cesty. Říkám si, jak je svět a osud nespravedlivý, když si vybírá ty, kteří celý svůj život zasvětili druhým – rodině, kolegyním a kolegům a především dětem, svým žákům a studentům.
Pamatuji si dobře, jak jsem se před lety s tehdy pro mne zcela neznámou lektorkou seznámil: snažil jsem se pro Letní dílny hudební výchovy získat ty nejlepší odborníky. Na doporučení jsem poslal svou manželku na „výzvědy“ do Turnova, kde Rafaela vedla dílnu. Po návratu jsem slyšel: vezmi ji, je vynikající! Pak už to byla „láska na první pohled“ – naprosto jsme si rozuměli profesně i lidsky a já si naše Letní dílny nebo poroty Hudební olympiády bez této charismatické ženy nedokázal představit. Loni se při převzetí Ceny Jaroslava Herdena za dlouhodobý přínos hudební výchově a dalšího vzdělávání učitelů s naším kurzem oficiálně rozloučila, já ji ale přesvědčil, aby to s námi – mnou a Jirkou Holubcem – ještě vydržela a „dojeli“ jsme to společně. Stalo se a byl to krásný a nezapomenutelný týden v Ústí nad Labem.
Pravidelně jsme si volali – většinou v rovině osobní než profesní. Vždy mne oslovovala Jene, jak mi nikdo jiný neříká. Vždy to byl milý a laskavý rozhovor. Jsem moc rád, že jsem Rafaelu mohl přivézt i k nám do Kryštofova Údolí, kde se jí moc líbilo. Návštěvu jsem jí už bohužel oplatit nestihl. Napadá mne, že neznám nikoho ve svém okolí, kdo by Rafaelu neměl rád… a když bych měl personifikovat to, co je dobro, ihned bych si vzpomněl na ni.
Jak se dívám na to, co jsem napsal – je to dost osobní. Jinak to ale nedokážu. Ale něco poopravím – Rafaela mezi námi je a vždycky bude, ve školních učebnách, při setkávání pedagogů a především v našich srdcích.
Tak na závěr písničku: Sluníčko zašlo, půjdeme spáti, musíme matičce dobrou noc dáti!
Jan Prchal, 1. prosince 2024
Rafaela Drgáčová na konferenci Hudební výchova pro třetí tisíciletí v Ústí nad Labem s Vladimírem Pošem (vpravo) a autorem textu.
